Home > Články > Velbloudí štafeta

Velbloudí štafeta

Rozhovor s Vojtou Kunešem.

Dnes jsme pro Vás připravili již čtvrtý díl Velbloudí štafety. Jedná se o rozhovory s hráči, kde se ptáme jak na praktické otázky, zajímavosti, tak otázky z lehčího soudku a vždy rozhovor zakončíme nominací dalšího hráče k rozhovoru.

V předchozím díle jsme vyzpovídali hráče a trenéra Michala Brabce, který se opravdu rozepsal. Dnes jsme pro Vás sepsali rozhovor s Vojtou Kunešem, který rozhodně nezůstal s počtem slov pozadu.

Věk: 20 let
Post: univerzál
Mateřský klub: TJ Jiskra Domažlice/GO - GO Horšovský Týn
Počet odehraných zápasů v základní části: 22
Body v základní části: 16 (10 gólů, 6 asistencí)
Trestné minuty: 12

Ahoj Vojto,

k dnešnímu rozhovoru Tě nominoval Tvůj spoluhráč Míša Brabec. Teď máš možnost mu poděkovat nebo jeho volbu okomentovat.

Chtěl bych Brabimu poděkovat za to, že mi v této době poskytl další formu prokrastinace, protože už mi opravdu docházely nápady a opravdu do vypadalo, že se budu muset chvilku učit.

Do FbC jsi přišel z Horšovského Týna. Popiš nám cestu, jak ses k nám dostal.

Bydlím v malé obci Díly, zhruba 15 km od Domažlic, či Horšovského Týna. Rád bych uvedl, že to sice je konec světa, kam vlak nikdy nepřijede a autobus přijede pouze 4x denně, ale že opravdu u nás lidi nepadají přes okraj a svět je i zde opravdu kulatý. Ani tady nepojídají medvědi ty slabé kusy, jak mi také několik mých spoluhráčů rádo říká.
Svoje první florbalové krůčky jsem udělal v Domažlicích, ovšem ta pravá florbalová paráda začala až po přestupu do zdejšího regionálního klubu GO - GO Horšovský Týn. Zde jsem působil od kategorie mladších žáků a pod dohledem Karla Hencla se dostal do světa soutěžního florbalu. Právě tady v Horšovském Týně se nám podařilo dát dohromady celkem skvělou partu a poznat lidi, se kterými vždy rád zajdu na pivko. Koneckonců s některými spolu hrajeme v jednom týmu dodnes a jeden z nás se stal dokonce mistrem světa. Do FbC jsme přestupovali v kategorii dorostenců všichni společně a doplnili jsme tehdejší hvězdu Matěje Ševčíka, který přestupoval o rok dříve.

Než se dostaneme k současné sezóně, shrň nám v krátkosti pocity z Tvého dosavadního působení v mužském Áčku v předchozích sezonách?

V mužském Áčku jsem letos odehrál svoji čtvrtou sezonu. Hned v moji první sezoně, kdy jsem mohl v Áčku působit, jsem dostal od trenéra příležitost nastupovat v tehdejším silném áčkovském kádru a posbírat zde mnoho cenných zkušeností. Hodně mě tehdy mrzela má neúčast v play-off kvůli zranění. Druhá a třetí sezona se nesla ve znamení obměny kádru a ani výsledkově nebyla zdaleka tak příznivá. Balancovali jsme na hraně play-off a play-down, nakonec jsme v obou sezonách museli bojovat za udržení ligy.

Dostali se tedy k nedávno ukončené sezoně. Jak ji hodnotíš z týmového a osobního hlediska?

Z týmového hlediska si myslím, že se sezona vcelku vyvedla, jak jsem již zmínil výše. Tým prošel generační obměnou, ale i tak myslím, že rozhodně neudělal ostudu, protože jeden z cílů sezony se nám podařilo splnit - uhrát play-off. Na druhou stranu to s námi bylo jako na houpačce a série výher střídaly série proher. Na tomhle budeme muset v další sezoně hodně zapracovat. Z osobního hlediska mi tahle sezona dala zatím asi nejvíce, co se týče florbalového rozvoje. Vyzkoušel jsem si, jaké je to fungovat snad na všech možných postech, kromě tedy golmana, ale i na to mohlo v jednu chvíli dojít. Sezona začala skvěle, podařilo se nám ji nakopnout hned na letním turnaji Czech Open v kategorii PRO, kde se nám po celkem bizarní, neuvěřitelné jízdě podařilo obsadit celkové 2. místo a i mě osobně se tam vcelku dařilo. Povedlo se mi na to navázat v prvních dvou zápasech, ovšem potom jsem se svými výkony rozhodně spokojený nebyl. Tahle má křeč trvala snad devět zápasů. Paradoxně se mi to povedlo zlomit až někdy za polovinou sezony, to ovšem pro změnu přišla křeč týmová a dlouhá série proher. Z osobního hlediska mám tedy takové smíšené pocity.

Sezona Vám skončila v rozběhnutém play-off vinou vyšší moci. Jaké byly Tvé pocity v pátek 13.3. bezprostředně po tom, co jsi zjistil, že si tento rok již nezahraješ? Jak ses s tím vyrovnal?

Mé pocity bezprostředně potom lze popsat asi jako jedno velké zklamání. Z důvodu nemoci jsem nezasáhl ani do jednoho z odehraných zápasů play-off. Zápasy jsem prožíval hodně i doma u onlinu a i když pro nás oba dva dopadly smolně, věřil jsem, že doma můžeme sérii vyrovnat. Ukončení sezony samozřejmě chápu, protože zdraví je snad to nejdůležitější co máme a dle mého názoru to bylo správné rozhodnutí.

Jak trávíš dny v nouzového stavu? Dostane se nějaký čas i na florbal? Podle Tvého videa to vypadá, že na sobě makáš.

Samozřejmě čas na florbal je vždycky, ovšem nemám doma úplně skvělé podmínky pro trénování s florbalkou. Když pobíhám doma po kuchyni, ne vždycky se to setká s pozitivní reakcí. Florbalku tedy držím tak jednou týdně, samozřejmě se snažím občas dodržet i individuální letní plán, který mě vždy donutí alespoň něco dělat. Paradoxně toho mám do školy více, než kdybych tam chodil, takže hodně času zabere i škola. Co se týče videa, všichni sportovci moc dobře ví, že není důležité ve fitku něco dělat, ale hlavně se tam vyfotit.

V FbC Plzeň nepůsobíš pouze jako hráč, ale také jako trenér. Jaký v tom vidíš rozdíl? Jsou dětské zápasy větší nervy než ty za Áčko?

Letošní sezona byla mou trenérskou premiérou, dostal jsem možnost působit jako asistent u kategorie mladších žáků a spolupracovat s Tojbym, Márou, Brabim a JiWim. Musím říct, že mě tato spolupráce hodně bavila a trénování mě opravdu chytlo. Dětské zápasy ve mně vždy vyvolávají takové deja vu, kdy si vzpomenu, jak jsme takhle kdysi hráli my. Ale pořád asi zápasy Áčka prožívám více. Alespoň, co se výsledků týče. Upřímně za poslední rok jsem asi nepoznal lepší pocit, než když člověk vidí, jak se hráči zlepšují a nejen florbalově rostou. Dětské zápasy nejsou jenom o samotném výsledku, který samozřejmě také hraje roli, ale spíše o předvedeném výkonu a vytvoření určitých návyků, které se jim jako trenéři snažíme vštípit.

Co z toho Tě baví více? Vidíš se do budoucna spíš jako hráč nebo jako trenér?

Vždy mě bavilo hlavně hrát. Ani ne tak koukat, ale hrát. Během uplynulé sezony jsem ale pomalu zjišťoval, že trénování dětí má něco do sebe. Je to opravdu krásný pohled vidět své svěřence, jak chtějí hrát, chtějí se zlepšovat a občas i dělat ty blbosti, ale to k tomu patří. Krom toho mi to přináší i spoustu nových zkušeností do života. Člověk si myslí, že vlastně celý rok učí děti něco nového a snaží se jim něco vštípit, až mu nakonec dojde, že právě ty děti ho nevědomky učí spoustu nových věcí. Mohu říci, že momentálně nad ukončením ani hráčské, ani trenérské kariéry neuvažuji a u obojího bych velice rád zůstal. Alespoň dokud to bude možné. Uvidíme, co bude po ukončení studií a nastoupení do práce.

Co očekáváš od nastávající sezony?

Abych se přiznal, tak od nastávající sezony očekávám hodně a doufám, že v tom nebudu sám. Mladý tým letos získal mnoho zkušeností, které pevně věřím, že se nám povedou v nadcházejícím ročníku využít. Krom toho se náš kádr ještě rozšíří o všem již známé hráče, kteří ještě minulou sezonu působili v Praze. Věřím, že po dobré přípravě a samozřejmě pokud si vše dobře sedne, můžeme pomýšlet i na vyšší příčky Národní ligy, než tomu bylo letos. Doufám, že příští sezonu budeme mít již od začátku tu správnou chuť a vůli trénovat ještě více a zabojovat o postup do 1. ligy, protože už je čas.

Zajímavosti

Jaký týmový zážitek na hřišti v Tobě zanechal největší stopu za tu dobu, co jsi v FbC?

Za své působení v FbC jich bylo několik, mohl bych zde jmenovat třeba můj předposlední zápas v kategorii juniorů v tehdejším opravném pavouku KB ligy proti FBC Ostrava. Nebo ten osudný zápas v sedmi lidech v Novém Boru proti Děčínu v play-off 2. ligy juniorů. Ale největší stopu ve mně asi zanechal letošní zápas ve čtvrtfinále Czech Open kategorie PRO, proti Švýcarskému účastníkovi extraligy Kloten.
Hned krátce po zahájení utkání se nám povedlo ujmout se vedení 1:0. Hrála se asi osmá minuta a najednou u naší branky zůstal ležet náš spoluhráč, který prodělal epileptický záchvat. Zápas se na 30 minut přerušil, přijela sanitka a my si šli sednout do šatny. Většinu z nás to opravdu hodně vzalo. Dokonce jsme v šatně i uvažovali nad možností, že zápas nedohrajeme. Musím říct, že nám trvalo asi 20 minut, než jsme byli schopní vylézt z šatny. Byla to opravdu síla, nikdo nic podobného nikdy nezažil. Paradoxně právě tento negativní moment, zážitek, odstartoval totální flow. Nikdy, opravdu nikdy jsem neviděl všech 12 hráčů, kteří chtějí tolik vyhrát a urvat tu medaili pro spoluhráče, který leží v nemocnici. Většina z nás hrála dle mého názoru až za svoji maximální hranicí. Upřímně si z toho zápasu ani moc nepamatuji.

A Tvůj osobně nejlepší moment v FbC?

Při této otázce mě ihned napadl můj kuriózní gól, který jsem dal vteřinu před koncem v zápase s Chomutovem. Tuším, že to asi byla ještě 2. liga juniorů.

A co nejhorší moment, který jsi v FbC zažil?

Určitě bych jich našel více, ovšem nejvíce mi utkvěl v paměti loňský zápas proti Wizards, kdy nám šlo o důležité body pro postup do play-off. Čekal jsem jestli ho třeba nezmíní Vojta Lapuník, ale nestalo se. Proto si dovolím, stejně jako Brabi, tento zápas připomenout, protože to byl asi nejčernější moment, co jsem v FbC zažil. Krásný příklad toho, jak z destrukce soupeře udělat přesilovou hru 5:3 pro něj.

Z lehčího soudku

Jsi známý svými vypracovanými lýtky, ze kterých holky padají do kolen. Prozraď nám své tajemství.

Vlastně nikdy jsem si toho nevšiml, až poslední dobou si ze mě čím dál více lidí v týmu dělá srandu. Tuším, že to začalo, když se jedna slečna u pořadatelského stolku zmínila o mých lýtkách. Já to v tu dobu ani nevěděl. Poté se diskuze rozběhla na jedné schůzce trenérů a už se toho asi nezbavím. Samozřejmě, tajemství svých lýtek zde prozradit nemohu, protože se jedná o rodinné dědictví. Ovšem doporučuji hodně jíst polévku a poslouchat rodiče.

V Áčku jste poměrně vyhlášení tím, že se spolu nenudíte. Můžeš prozradit nějakou zákulisní historku spojenou s florbalem, kterou považuješ za rozumnou ke zveřejnění?

Historek je více než dost, bohužel nevím, jestli je v mé kompetenci vypouštět některé z nich do éteru. Sám nedokážu posoudit, zda jsou či nejsou vhodné, spíše si myslím, že nejsou. Abych úplně nezklamal, zmínil bych objednávací schopnosti jednoho z mých spoluhráčů, který si v nákupním vozíku značky Kaufland zvládl objednat - jedny malé hranolky, jeden cheeseburger a k tomu si samozřejmě vzal jedny malé hranolky a jeden cheeseburger.

Nominace

Kterého svého spoluhráče bys nominoval k dalšímu rozhovoru?

Jako dalšího bych nominoval člověka, kterého znám již nějaký ten pátek, jelikož spolu hrajeme od malička. Člověka, který čerpal zkušenosti po několik sezon daleko v severských končinách v nejvyšší švédské soutěži SSL, ovšem po návratu do Čech už nenavázal na svoji předešlou formu a stal se z něj Pepa - SLOW ME - Tomášek.

Děkujeme Ti Vojto za obsáhlý rozhovor a držíme Ti palce, aby ses k tomu učení také někdy dostal. Na závěr přikládáme i Tvé vtipné fotky.


Partneři

Plze?
Plze?ský kraj
?eský florbal
MŠMT
M?stský obvod Plze? 3
M?stský obvod Plze? 1
Pešek technology
Účto 33
E.T.B. Solar
BSJ Group
Autoprodej Šrámek
Levná kanalizace
Atawa
LineaHome
SOS print
Česká obec sokolská
MCDAVID
Unihoc
Zone