Rozhovor s Matoušem Hrdličkou

Další trenérskou posilou do našeho velbloudího týmu je Matouš Hrdlička. Slibovaný rozhovor je zde!

Ahoj Matouši, 

předpokládáme, že Tě v Plzni většina florbalového osazenstva zná, přesto se nám pro jistotu v krátkosti představ. 

Ahoj, no tak jako v seznamce. Jsem mladý muž 32/176 s lehkou nadváhou :-) Ale vážně - trénuji florbal už více jak 10 let, předtím jsem ještě trénoval dva roky hokejbalisty. Dokonce jsem i nějakou dobu přemýšlel, že bych vedl hokejbalový tým Třemošné, který hrál spoustu let první ligu a pravidelně se dostával do play off, ale to už je pasé. I když je to krásný a tvrdý sport, tak pomalu ale jistě skomírá. Sám sem ho hrál skoro 20let. Býval jsem brankář, nebo jsem se o to alespoň snažil :-) Další věc, která stojí za zmínku je, že mám i civilní sportovní vzdělání a to magisterský titul z oboru tělesná výchova/geografie. Sport je nedílnou součástí mého života a já jsem za to jedině rád.

Jaké kategorie u nás budeš trénovat? A proč sis vybral právě tuto 
věkovou skupinu? 

 Tak moje kategorie budou od stržů výše. U starších žáků povedu tým jako hlavní trenér. U dorostu a juniorů budu sbírat zkušenosti z pozice asistenta. Je to pro mě něco nového, i když vím, že to bude spousta práce, tak přeci jenom hrajeme nejvyšší soutěže v ČR a tím je o motivaci postaráno :-)

Co řadíš mezi největší úspěchy své trenérské kariéry?

Mezi největší úspěch řadím určitě to, jak jsme dokázali s trenéry z FBŠ vypracovat mládež. Na to, že jsme před pár lety začali trénovat úplně jinak, než do té doby. Hodně individuálně se zaměřením na rozvoj jednotlivých hráčů. Na dětech z Goril je to znát. Daleko více se nám jich posunulo hodně dopředu. Trenéři a lidi z prostředí, kde hrají tito kluci vědí své. Ale neznamená to, že by měli vyhráno, makat se musí celý život. Medaile a umístění jmenovat nebudu. Nejdůležitější byl ten obrovský progres, který jsme společně dosáhli.  

A co nejzábavnější okamžik Tvé trenérské kariéry? 

Těch bylo hodně. S dětmi je sranda. Dělá se spousta ptákovin a bezprostředních věcí. Na mládeži je dobré to, že děti řeknou co si myslí, nejsou vypočítavé. V tomhle pohledu jsou daleko lepší než dospělí :-) 

Mimo to, že trénuješ florbal, tak jsi hlavně učitelem na 4. základní škole. Jaký je rozdíl mezi hodinami tělocviku a florbalovými tréninky?

Ano to je pravda. Rozdílů je hodně. Na tréninku jsou děti, které ten daný sport dělají, měly by  na tom být lépe, než školní děti. A možná nejdůležitější je to, že ve škole děti musí být a učitel nemá tolik pák na to, aby na děti vytvářel tlak podle svých představ. Kdežto v klubu jsou děti dobrovolně, baví je to a tím na ně můžeme mít větší nároky. Nebo když zlobí, tak je můžeme z tréninku, popř. zápasu poslat domů, vyhodit. To ve škole nejde :-)

Co tě inspiruje?

Inspirovala mě moje maminka, jak to s námi vše zvládla. Jinak inspirativních příběhů, nejen ze sportovního prostředí je plný celý svět. 

Matouši, je o Tobě známo, že na lavičce často působíš jako temperamentní 
trenér. Co ale málo lidí ví, tak občas naskočíš do pole jako hráč. Jak 
by ses zhodnotil na hřišti? Přibliž nám svoji hráčskou kariéru.

:-) Tak to mám dost :-) je pravda, že si tu a tam zahraji florbal, ale to je jen pro vyvenčení, i když na hokejbalového brankáře to možná není úplně hrozný. Například UFL. Ale jak mám málo času a míval jsem ještě méně, tak je to komplikované - stihnu tak 2-4 zápasy za rok. Když by se mi v budoucnu podařilo nastupovat k nějakým zápasům, tak doufám že se mi to podaří opět v brankářské výstroji. Mám nějaké nabídky na chytání z hokejového i hokejbalového prostředí. Já bych strašně rád, ale den má jen 24 hodin :-) Nelituji toho, že jsem se věnoval hokejbalu na úkor florbalu. Dřív mi přišel florbal moc měkký. Díky vysokoškolským studiím jsem se dostal k florbalu a za to jsem také rád. Objevil jsem jak krásná hra to je. Ale třeba florbal bych nikdy nechytal. Zkusil jsem to jednou a špatný. Jen jsem se naučil základní pohyby, abych mohl poradit na tréninku třeba začínajícím brankářům. 

Uvidíme Tě tedy také někdy v modrém dresu?

Na to jsem zlehka odpověděl o jednu otázku dříve. Vidím to jako velice nepravděpodobné. Nemám takové kvality, abych mohl hrát třeba národní ligu. Takže zůstaneme někde u venčení :-) 

Co děláš ve volném čase? Máš vlastně vůbec nějaký volný čas při Tvém 
zápřahu? 

Je to hodně těžký. Práce, florbal, nejlépe můj sport, rodina, vzdělání, projekty, zahrada. Je toho milion, ale je to lepší než se nudit. Na studiích tělovýchovy nás bylo takových hodně. 

A teď něco z lehčího soudku... 

Představ si, že jsi nová pastelka v penálu. Jakou máš barvu a proč?

Nevím jestli se sem ta barva hodí :-) 

Kdyby sis mohl vybrat zvíře, kterým bys byl, jaké by sis vybral a proč?

Těžko říct. Mám rád pejsky ale sám bych pejsek nechtěl být. No a pak mám taky sen plavat s delfínem, takže můžeme ještě mluvit o delfínovi :-) 

Co bys chtěl dělat až vyrosteš?

Já už moc nevyrostu. Jsem prcek. Jedině že porostu do stran :-) 

Blondýnky nebo brunetky?

Asi spíš brunety, kdo mě zná, tak potvrdí. Nicméně i zrzka dokáže být krásná. Takže na vlasech nezáleží.  

Pivo nebo víno?

Mám rád pivo i víno. Když bych musel rozhodnout tak Plzeň PIVO :-) 

Moře nebo hory?

Když jsem byl malý, tak jsem měl rád moře. V posledních letech ale určitě hory. Dělal jsem několik let instruktora na špičáku a když jsem se trošku naučil lyžovat, tak mě to začalo bavit. Ze všeho nejraději mám freeride. Občas jsme v alpách šli opravdu hooodně zajimavé cesty. Je to adrenalin a člověk je vždy rád, když to zvládne ve zdraví.  

Trenér nebo učitel?

Trenér za 50 000 měsíčně, aby měl člověk čistou hlavu :-) 

Baví mě obojí. U nás v republice se mi nelíbí, že jsou učitelé nedoceněný a nerespektovaný. Ale když člověk koukne na naše politické situace, tak se u nás nelze divit ničemu. 

Díky, Matouši, za Tvůj čas a přejeme Ti mnoho úspěchů při Tvé nové 
životní etapě.

Taky děkuji za rozhovor a doufám, že se nám podaří florbal v Plzni zase o kousek posunout dopředu.